Supervize pěveckých sborů

“I když nám to tak možná nepřipadá, každý z nás je slyšet”

Na běžných sborových zkouškách většinou není čas na rozvíjení hlasu jednotlivce, či hlídání pěvecké techniky. Sbormistr se převážně soustředí na celkový zvuk a je to tak v pořádku. Pokud každý ze zpěváků nemá individuální vedení, může časem dojít ke stagnaci, upadnutí členů sborou do jakési rutiny. Občas se i děje, že se hlasy od přírody vysoké ocitají v hlasech nižších, jelikož je jim tam pohodlněji. Někdy dokonce dochází k celkovému snižování původních tónin, jelikož skladba najednou nezní tak dobře.

Hlasová hygiena jednotlivce je stejně důležitá, jako u zpěváka sólového. Pracujeme bez korepetitora, a začínáme společnou hlasovou rozcvičkou (dechová a fonační cvičení, měkké nasazení, rezonance, nosnost, práce s tělem). Poté zařazuji společnou pěveckou rozcvičku, rozcvičku jednotlivých hlasů a práci na společné skladbě. Sbory si většinou nosí skladbu sami a vybírají pro naše setkání “ tu svízelnější”. Může to být skladba, kde se opakovaně vyskytují problémy (společný nádech, ostrý soprán, nesrozumitelnost verbalizovaného, distonování: intonační – většinou technické slézání hlasů).

Pokud se objeví nějaká nesrovnalost v určitém hlase, či u jednotlivce, řešíme ji ihned vhodnou nápravou. Nic před ostatními netajíme, vše reflektujeme a ihned hledáme řešení k nápravě. Jsme k sobě laskaví a citliví. Na konci setkání bychom měli rozumět všem vnitřním mechanismům našeho sboru, měli bychom umět odhalit chybu sami a umět ji napravit. Skladby, na kterých jsme pracovali zní výborně, nebo aspoň mnohem lépe než na začátku – uspokojivě. Je vhodné si připravit 1 – 3 skladby. Sbory mají většinou jednoho člověka, který zapisuje, sbormistr je rozhodně vítán!!!